Životní příběh Vincenze Priessnitze

Čtenářům se dostává do rukou kniha, z níž autoři píšící dodnes o Priessnitzovi hojně citují, opírajíce se o ni jako o kánon. Vždyť také vyšla již rok po Priessnitzově smrti! A napsal ji člověk, který měl k Priessnitzovi hodně blízko. Knihu v českém překladu MUDr. Aloise Kubíka vydala jako součást tradičního „Týdne Vincenze Priessnitze 2014“ Společnost Vincenze Priessnitze, z.s.

Její autor Engelbert Maximilian Selinger (1802–1854), rodák ze Šternberku na Moravě, vystudoval právo v Olomouci a ve Vídni. Advokátskou praxi absolvoval v Olomouci a roku 1829 odešel do Vídně, kde učil na Orientální akademii, získal zde profesuru a stal se i jejím ředitelem. Připomeňme, že tato prestižní škola pod novým názvem Diplomatická akademie funguje ve Vídni doposud. Selinger byl též politicky činný, by poslancem říšského sněmu. Do dějin se zapsal nejen jako právník, ale i jako umělec, pod pseudonymem psal divadelní hry. Dr. Selinger měl křehké zdraví a pomoc hledal na Gräfenberku. Seznámil se dokonale se zdejším prostředím a stal se dalším z řady Priessnitzových apologetů, což vyjádřil již v brožuře z roku 1841. Po Priessnitzově smrti ji rozšířil a přepracoval do podoby kterou čtenáři překládáme s vědomím, že některé její pasáže týkající se lidského zdraví stojí za zamyšlení i v dnešní době a konečně vykreslují Priessnitzův portrét plastičtěji než jiné ze sta obdobných prací. Autor, píšící o sobě ve 3. osobě, vystupuje v knize v roli svědka, někdy aktéra událostí, čímž objektivizuje fakta, svázaná románovou formou odpovídající éře romantismu. To znamená, že můžeme hovořit o poetizaci celého příběhu, počínaje oblíbenou scénou, jak si poraněná lesní zvěř omývá rány ve studené vodě. Tento spíše umělecký žánrový obraz Selinger přebírá, ale koriguje romantickou notu příběhy, jak Priessnitz metodou pokusu a omylu zpřesňoval a vylepšoval své léčebné postupy. Přiznává sice, že Priessnitz byl svědkem léčení domácích zvířat studenou vodou, tedy řekli bychom, že nevynašel nic nového; ovšem Selinger nemohl překročit ideu spočívající v oslavě geniality Priessnitzovy metody. Dalším pohledem na Priessnitze, který Selinger líčí, je Priessnitzova neochvějná víra v Boha a víra v Prozřetelnost, která ho předurčila k dráze přírodního lékaře. Z ní pak vyplynul Priessnitzův mravní profil, jehož hodno tám se autor detailně věnuje. Jsou vytvořeny konzerva tivním řádem světa, který Priessnitz vášnivě obhajuje, zejména v revolučním roce 1848. Překlad, který se dostává do rukou našich čtenářů, se musel vyrovnat s problémem, jak převést autorův košatý musel vyrovnat s problémem, jak převést autorův košatý dnešní době a konečně vykreslují Priessnitzův portrét styl a archaickou němčinu do podoby dnešním lidem srozumitelné. To se týká i místopisných názvů. Věříme však, že kniha bude čtenářsky příjemná a sehraje pozitivní roli na cestě, kterou jesenické lázně v uznání svých tradic nastoupily.